TOP 15 nejlepších FPS kampaní všech dob

Když se řekne žánr FPS, většině lidí se vybaví vzrušující bitvy pro více hráčů a noční LAN party, ale existuje spousta stříleček, které se staly klasikou díky poutavým kampaním a nezapomenutelným příběhům. Ačkoli jsou příběhové režimy v těchto hrách mnohem kratší než nekonečné bitvy pro více hráčů, můžete se do dobrodružství ponořit na vlastní pěst.

Důležité je poznamenat, že každá ze sérií je zastoupena pouze jednou hrou, abychom sestavu zpestřili, a že jsme se zaměřili konkrétně na FPS, tedy tituly, které jsou především o samotném střílení. Pojďme se podívat na ty nejlepší z nejlepších!

15. Serious Sam: The First Encounter (2001)

Ve futuristickém příběhu vystupuje Sam Stone, neporazitelný voják, který je vyslán zpět v čase do starověkého Egypta, aby našel způsob, jak zastavit mimozemskou invazi, která... Dobře, buďme upřímní, Serious Sam: The First Encounter se nestal populárním kvůli své zápletce. Ale spíš proto, že připomíná niterné akční filmy 80. let s kulervoucím hrdinou, který ničí příšery s přirozeností kohosi, kdo seká trávník. Jeho hlášky mnohým připomínají Duka Nukem, ale hratelnost je stále poměrně netradiční. V podstatě běháte z arény do arény, což jsou buď obrovské otevřené prostory, nebo úzké místnosti, a přitom střílíte hordy monster. Není špatné říci, že struktura hry je poměrně repetitivní, ale Serious Sam je přesto zatraceně zábavný. Je to skutečná energetická fikce, která vás chytře nutí myslet si, že jste drsný stroj na zabíjení, a rozvržení map, výběr zbraní a typy nepřátel jsou dostatečně rozmanité, aby ty, kteří chtějí uspokojit své sklony k masové destrukci, udržely v napětí.

14. Quake 2 (1997)

Quake je definitivní FPS série, několik dílů hry dosáhlo legendárního statusu, především díky režimům pro více hráčů, ale pokud jde o kampaň, doporučili bychom druhý díl. Na rozdíl od prvního dílu má tento dostatečně rámcový příběh, abyste měli pocit tíhy vaší mise, ale hratelnost je stále zaměřena především na surové střílení. V této části také Quake přechází do sci-fi, protože voják, kterého ovládáte, se snaží zastavit invazi rasy kyborgů, nelítostných Stroggů, v misi, která se od začátku zdá beznadějná. Kromě tísnivé atmosféry se hra stala nezapomenutelnou díky děsivým mechanickým nepřátelům, napínavě složitým a tajemným mapám a zbraním, z nichž byla radost střílet. Ale vážně, není mnoho her, které by měly tak krvelačný zvuk brokovnice jako Quake 2.

13. Wolfenstein II: The New Colossus (2017)

Série FPS od id Software se obvykle vyznačují tím, že příběh je považován za druhořadý ve srovnání se surovou střelbou, jako například ve výše zmíněném Quake II. Ve Wolfensteinovi zpočátku nešlo o nic jiného než o střílení bandy nacistů, ale v dílech od MachineGames, a zejména v The New Colossus, jsme se dočkali příběhu plného otřesných lidských dramat, vyprávěného prostřednictvím řady propracovaných průchodů. Samotný příběh zůstává nekomplikovaný, ale zvěrstva rasistického režimu jsou podána s takovou drsnou krutostí a detailností, že ani na okamžik nezapochybujeme, zda si naši nepřátelé nezaslouží slitování. Příběh, vizuální stránka a zbraně jsou o něco realističtější než v předchozích dílech, ale hratelnost je stále především o velkolepé destrukci a uspokojivém masakru, neomezovaném morálními zábranami.

12. Borderlands 2 (2012)

Společnost Gearbox využila sérii Borderlands k vysvětlení, jak lze prvky hraní rolí adaptovat do FPS, která je stále především střílečkou. Série je podobná sérii Diablo, ale z jiného úhlu pohledu: hratelnost je převážně o neřízeném krveprolití, ale s možností přizpůsobit si herní styl zvolené postavy prostřednictvím řady volitelných schopností a zbraní. Tento vzorec se skutečně ujal ve druhém díle, kde nás přivítala živější planeta Pandora se zábavnou sestavou blázniv��ch postav a spoustou oblastí k prozkoumání. Oproti jiným střílečkám je v Borderlands 2 k zabití nepřátel potřeba mnohem více nábojů, ale právě to systém vývoje postavy potřeboval, aby fungoval. Na oplátku dostanete stylově komiksový vizuál, nezapomenutelně vtipné scény a spoustu kořisti, ve které se můžete utopit.

11. Battlefield: Bad Company 2 (2010)

Válečná série Battlefield od DICE je populární především díky režimům pro více hráčů, ale byly doby, kdy studio věnovalo hodně úsilí kampani pro jednoho hráče. Pravděpodobně proto je Bad Company 2 dodnes jedním z nejočekávanějších dílů série. V příběhu se ujmete ovládání vojáka titulní jednotky, se kterým budete bojovat na různých místech světa, abyste zmařili pokusy Ruska o ovládnutí země. Lineární mise nás nenechají vydechnout, v závratném tempu se střídají klasické boje pěchoty, tankové akce, výpady dronů a kulometné sekce. Kampaň je sice krátká, ale je nabitá velkolepými akčními sekvencemi a lokacemi a legendární systém destrukce prostředí ve hře hodně přispívá k tomu, abyste se cítili jako ve skutečné válce.

10. F.E.A.R. (2005)

Je zvláštní, že se dnes nesnaží prodávat hry pro jednoho hráče s pokročilou umělou inteligencí, i když v roce 2000 se některá studia snažila být průkopníky na tomto poli. Nemluvíme o AI v moderním slova smyslu, která hrozí, že vývojářům vezme práci, ale o chytře se chovajících strojových protivnících, díky nimž například F.E.A.R. vyčníval z davu stříleček. Vojáci ve střílečce od Monolithu ustupují, když si to situace žádá, nebo se nás snaží obklíčit, když je to nutné, a jejich rozmanité chování má velký podíl na tom, že jinak poněkud repetitivní hratelnost je po celou dobu zábavná. Kampaň F.E.A.R. je podivným mixem oldschoolového akčního filmu a psychologického hororu, kdy se v jednu chvíli rozpadá vybavení při velké přestřelce a v další nás k smrti vyděsí náhodná malá holčička. Ale nějakým způsobem tento zvláštní mix žánrů nakonec chutná dobře.

9. Metro Exodus (2019)

Vývojáři z ukrajinské společnosti 4A Games mají pocit, že nikdy v životě nechtěli dělat nic jiného než vytvářet videohry, které nepůsobí jako videohry. Hry Metro podle románů Dmitrije Gluchovského jsou plné drobností, díky nimž si skutečně představíte, že jste vynalézavým přeživším radioaktivního Ruska, a uživatelské rozhraní je tak minimální, že mezi uživatelem a tímto strašlivě depresivním příběhem není téměř nic. Už předchozí díly zaujaly dobře vystavěnými lineárními cestami, ale skutečnou bravurou bylo, že Exodus zachoval stejně bohatě detailní a uvěřitelné části hry v otevřeném světě jako dříve. Je to zvláštní kampaň, která vás velmi snadno vtáhne do děje, i když si při hraní často připadáte jako v pekle na zemi. Skvělá grafika a komplexní systém vývoje zbraní jsou jen fluorescenční třešničkou na radioaktivním dortu.

8. Doom Eternal (2020)

Dlouhá léta jsme si mysleli, že klasické FPS jsou mrtvé a pohřbené, protože jsme viděli, že od roku 2000 žánru dominují militaristické střílečky ve stylu Call of Duty. Společnost id Software však kreativně sáhla ke své největší klasice, Doomu, přičemž díl z roku 2016 je modernizovaný a zároveň si zachovává atmosféru starých dílů. Poté přišel Eternal, který hratelnost vybrousil k téměř dokonalosti s rozmanitějšími mapami. Na první pohled se může Doom Eternal zdát jako bezduchá střílečka, ale ve skutečnosti má díky mnoha různým nepřátelům, zbraním a schopnostem pořádnou taktickou hloubku a není náhodou, že tvůrci hru popisují jen jako "bojové šachy". Eternal je bezostyšně dravá hra s pekelně příjemným střílením, ohromně dobrou hudbou a hlavním hrdinou, který je navíc ve své mlčenlivosti neskonale cool. Nebo zkrátka je to velmi metalové.

7. Far Cry 3 (2012)

Ne každý dnes na Far Cry 3 vzpomíná s příjemnou nostalgií, protože od jeho úspěchu je trh zaplaven hrami, které využívají stejný způsob hledání cest v otevřeném světě. Není však náhodou, že třetí díl série od Ubisoftu udělal takový dojem. Ačkoli mnozí stále považují Far Cry 2 za vrchol série, ve srovnání se zjednodušeným pokračováním to byla poněkud těžkopádnější hra. Far Cry 3 velmi šťastně zkombinoval herní mechaniky otevřeného světa s dostatečně pestrou sadou úkolů, díky nimž hlavní hrdina Jason Brody znatelně posílil, a díky vozidlům byla radost tropický ostrov objíždět a prozkoumávat. Přestože jsou její řešení ze strany Ubisoftu již překonaná, hratelnost Far Cry 3 je stále zábavná a její příběh a atmosféra jsou poutavé díky nezapomenutelným postavám - Vaas Montenegro je stále nejikoničtějším záporákem série.

6. Halo 3 (2007)

Ještě před vydáním hry Halo 3 kolem ní Microsoft vyvolal rozruch, který v herním průmyslu neměl obdoby. Někteří hráči na Xboxu upadli do extáze, když bylo třetí dobrodružství Master Chiefa konečně vydáno, což je do jisté míry pochopitelné, protože první dva díly se vyšvihly mezi legendy a závěr příběhu měl teprve přijít. Halo 3 se okamžitě stalo klasikou, a přestože si ho většina fanoušků oblíbila kvůli multiplayeru, kampaň se ukázala jako oblíbená, i když příběh nebyl bezchybný. Silné stránky tohoto dílu byly v podstatě stejné jako u předchozích dvou: chytře promyšlený, strhující bojový systém, dobře propracovaná umělá inteligence a rozmanitá hratelnost s řiditelnými vozidly. Abyste si ho plně užili, musíte si zahrát první dva díly, ale stojí to za to, protože první hry Halo byly zlatým věkem Xboxu.

5. Crysis (2007)

Crysis si většina lidí pamatuje jako hru, u které se při vysokém nastavení grafiky zapotily i ty nejlepší počítače, a to i několik let po jejím vydání. A i když je pravda, že její zábavnost byla značně podpořena uslintaným vizuálem, nebylo na škodu, že hratelnost byla svým způsobem také zábavná. Hlavní hrdina komanda Crysis podnikal akce v high-tech brnění, které nám dávalo nadlidské schopnosti, ale kvůli době nabíjení a četným nepřátelům jsme je museli využívat s rozumem. Nezapomenutelnou se hra stala také tím, že navzdory lineární struktuře misí obsahovala překvapivě velké a otevřené mapy, které umožňovaly různé taktické přístupy. Hru ještě více zpestřovaly jízdní úseky a skutečnost, že jste po chvíli místo s lidskými vojáky bojovali s mimozemskými tvory. Druhá zmíněná vlastnost možná není pro každého, ale rozhodně dodala této velkolepé kampani, která je dodnes skvělou zábavou, zvláštní atmosféru.

4. Titanfall 2 (2016)

Vzhledem k tomu, že Titanfall 2 vyšel týden po Battlefieldu 1 a týden před Call of Duty: Infinite Warfare, není divu, že se na trhu nestal velkým úspěchem. Pasivita veřejnosti se na kvalitě hry projevila jen stěží, protože kritici ji milovali a i po vydání o ní mnozí mluvili jako o jedné z nejlepších FPS kampaní roku 2010. Jedná se o sérii, kde bojujete s vojáky v obřích robotech, a ačkoli má jít v podstatě o multiplayerový zážitek, pro případ, že by přesvědčil více lidí, už pro druhý díl vytvořili slušný příběhový režim. Výsledkem byla krátká, ale poutavá kampaň, která se stala nezapomenutelnou nejen díky soubojům s mechy, ale také díky výborným plošinovkovým úsekům a nápaditým herním mechanikám - například na jedné mapě musíte neustále skákat mezi dvěma časovými liniemi, abyste se mohli posunout dál. Nedej bože, aby se třetím dílem stal údajný projekt společnosti Respawn spojený s Titanfallem, který by měl podobně kreativní a rozmanitou kampaň pro jednoho hráče a šílený vizuál!

3. BioShock (2007)

BioShock by se dal označit za imerzivní simulátor, což není náhoda, protože lidé, kteří hru vyvíjeli, Irrational Games, dříve pracovali ve studiu Looking Glass, kde vznikly i hry System Shock a Thief. Hra Kena Levina je však o něco sevřenější, takže se jedná spíše "jen" o velmi povedenou FPS, což jí však na velikosti vůbec neubírá! V BioShocku je docela úžasné, jak schopnosti hráčem ovládané postavy interagují s prostředím a jak důkladný systém vztahů vytvořili mezi vyšinutými obyvateli podvodního města Rapture, obrannými roboty a batarianskými Big Daddies, které lze po cestě poštvat proti sobě. Série se proslavila neobvykle filozofickými a poutavými příběhy a zejména Infinite si za to vysloužila mnoho chvály. Ale i první díl byl hrou nutící k zamyšlení, s několika drásavými zvraty, a dokonce i hratelnost byla stejně ambiciózní jako děj.

2. Call of Duty: Modern Warfare (2007)

Rok 2007 byl jedním z nejúspěšnějších let v historii videoher a možná jste si toho všimli, protože několik her z tohoto seznamu bylo vydáno právě v roce 2007. Ale i tak by bylo poměrně snadné tvrdit, že nejdůležitější hrou roku bylo Call of Duty 4, které má na herní průmysl vliv dodnes. Nejenže hru Modern Warfare napodobovali v multiplayeru prakticky všichni, ale měla také neúprosný vliv na styl FPS kampaní a v letech následujících po jejím vydání se obrovské množství stříleček snažilo vytvořit epické mise. Společnost Infinity Ward se v předchozích dílech druhé světové války snažila vytvořit vysoce kontrolovaný, mihotavý zážitek s lineárním designem mapy, ale teprve Modern Warfare skutečně explodovala kampaní. A to jak v přeneseném, tak v doslovném slova smyslu, protože jednou z nejpamátnějších scén příběhového režimu je ta, kdy hráčovu postavu zachvátí tlaková vlna jaderné detonace. Call of Duty 4 je plný ikonických misí, vlastně se trefily do vzorce tak dobře, že se od něj série nedokázala odpoutat... nebo se mu vyrovnat.

1. Half-Life 2 (2004)

Dobře, jasně, možná jsme trochu otravní, ale jak vysvětlíte, že v takovém seznamu by nebyl na prvním místě Half-Life? V 90. letech, v době rozkvětu stříleček z pohledu první osoby, tomuto žánru dominovaly masakry typu Doom, ale pak přišlo Valve a ukázalo, že tento žánr ještě plně nevyužil svůj potenciál hratelnosti a příběhu. Už první Half-Life udivoval přirozeným způsobem vyprávění příběhu, aniž by přerušoval hratelnost, a pokračování bylo dalším milníkem díky úžasným grafickým detailům a realistickým fyzikálním mechanikám. Vliv Half-Life na herní průmysl asi nelze přeceňovat a o jeho kvalitách svědčí i to, že Valve ve snaze o dokonalost nedokázalo přijít na to, jak vytvořit třetí díl, který by uspokojil fanoušky.

Líbí se vám naše tvorba? Sledujte nás na sociálních médiích, aby vám neunikl žádný článek: Facebook, Instagram, Twitter, Threads.

Pro IGN původně napsal NAGY PÉTER z IGN Hungary.