Rogue One: A Star Wars Story - Recenze

Před rokem jsme si užili začátek nové trilogie, letos startujeme prvním filmem ze série příběhů doplňujících děj kolem jednotlivých epizod. Konkrétně pak získání plánů mocné imperiální zbraně, Hvězdy smrti, čímž se dostáváme těsně před dění původní trilogie, která započala před 39 lety.

Tímto krokem si Disney otevřelo nejen další bránu, ale také propast, do které by mohlo nemilosrdně spadnout, pokud by film dopadl katastrofou. A jelikož má film ke katastrofě daleko asi jako Tatooine k zelené planetě, tak se můžeme s úsměvem podívat na to, co nám nový film z prostředí Star Wars přinesl, co se mu povedlo, a kde naopak klopýtl. To vše jen s minimem spoilerů a bez vyzrazení hlavních zápletek. Přece jen vás chceme navnadit.

Když se podíváme na obsazení jednotlivých rolí a jejich herecké výkony, tak zjistíme, že nejde o žádná hvězdná jména, která by za sebou měla obří tituly, ale i přesto se stále daří objevovat nadějné herce, kteří se s hrdostí zhostí rolí. Určitě v tom má prsty Síla.

Jyn Erso (Felicity Jones) je ústřední postavou příběhu a na začátku není spojena s Aliancí, ale uvězněna jakožto zločinec. Rekrutována je hlavou Rebelů, Mon Mothmou (Genevieve O'Reilly), aby jim pomohla najít svého otce Galena Ersu (Mads Mikkelsen). Galen je hlavním vědcem pracujícím na Hvězdě smrti a Rebely označován za kolaboranta. Opak je ale pravdou. Na misi se pak vydává v doprovodu Cassiana Andora (Diego Luna) a přeprogramovaného imperiálního droida K-2SO (Alan Tudyk), který nás nepřestává zásobovat pro diváka vtipnými poznámkami. Doslova za běhu se pak Jyn potká s dalšími ústředními postavami, jako jsou bývalý pilot impéria Bodhi Rook (Riz Ahmed), extrémistický odpůrce impéria Saw Gerrara (Forest Whitaker), slepý, ale Silou vedený Chirrut Îmwe (Donnie Yen) spolu s jeho přítelem a ochráncem Bazem Malbem (Wen Jiang).

Ačkoliv jde o první ze samostatných příběhů z prostředí Star Wars, nejde o úplně samostatný film, protože obsahuje několik menších, či větších odkazů na Epizodu IV. A to v podobě známého droidího dua, a tak silné návaznosti, že pokud byste Novou naději pustili hned po tomto snímku, nemáte ani pocit, že skončil jeden film a začal druhý. Tato provázanost je silným prvkem, který potěší.

Co se týče celkového uspořádání filmu, tak se může zdát, že je první polovina filmu hodně uspěchaná, skáče se z jedné lokality do druhé a nejsou zde více méně žádné jemné přechody mezi jednotlivými částmi. Někomu může první polovina připadat hodně chaotická. Na obranu tohoto kroku ale musím říci, že se alespoň nezabýváme něčím, co není pro celkový příběh důležité. Bohužel občas ale vznikly okamžiky, které byly až moc naivní a vzešla z toho v hlavách mnohých diváků věta „tak to šlo rychle".

Příběh jako takový je vytvořen opravdu skvěle, vše se točí jen kolem plánů Hvězdy smrti, neodbíháme nikam bokem a tak cesta ubíhá tím správným směrem po celou dobu filmu. Postavy nejsou černobílé a stíhají se vyvíjet, i když je dějový spád opravdu rychlý. Někdy možná až moc, jako například přátelství Jyn a Cassiana, kdy je navozena až romantická chvilka ve výtahu. Myslím, že něco takového si mohli tvůrci odpustit.

Velkou částí filmu je boj na planetě Scarif, kde se nachází archiv s původními plány Hvězdy smrti. Boje jsou intenzivní a jelikož jde o útoky rebelů, tak je styl boje i podle toho zařízen - 10 mužů musí bojovat jako 100. Bitva se odehrává jak na planetě, tak na orbitě, kde flotila Aliance bojuje s flotilou Impéria a samotný střet je opravdu lahodou pro oko, ostatně co jiného čekat od mistrů speciálních efektů. Věcí, která se stala už charakteristickou pro sérii Star Wars je, že vojáci ani jedné strany se neumějí moc krýt, takže střety skupin stormtrooperů a rebelů často připomínají zběsilý náběh na smrt z obou stran.

Celkově je pak příběh doladěn několika okamžiky, u kterých člověk trne a jásá zároveň. Nemám na mysli scény s nikým jiným, než Darth Vaderem, i když se ve filmu objevil jen párkrát a vždy ne déle než pár minut, tak jeho stopa na celkový dojem z filmu je obrovská, protože se podílel na onu propojení s Epizodou IV. Dále pak stejný efekt propojení a ukotvení poskytly postavy senátora Bail Organa, Grand Moff Tarkin a princezna Leia Organa. Poslední dvě ze zmíněných jsou i ukázkou, jak daleko se dostalo filmové CGI.

Speciální efekty a hudba jsou nedílnou součástí každého Star Wars filmu a tak se není čemu divit, že i zde hrají výraznou roli. Ke speciálním efektům není nic moc co dodat, protože já osobně bych jim nevytkl vůbec nic. Na druhém břehu stojí hudba, ačkoliv je dobrá, tak je jen dobrá. Nejde o hudbu, která zůstane viset v hlavách. A když už se objeví známá znělka Imperial March, známá také jako znělka Darth Vadera, tak je puštěna skoro neslyšně. Celkově mi přišla hudba málo výrazná i oproti trailerům, kde hudba byla silným prvkem každého videa, zde byla kulisou, která vytvářela jen hodně slabý stín celkové scény.

Celkově film obsahuje mnoho věcí, které stojí za zmínění, ale jejich přesah do příběhu je tak velký, že už by šlo o opravdu dost silný spoiler. Za zmínku ale ještě stojí celková forma filmu, kde nenajdeme žádné úvodní titulky a při příchodu do nových lokací se objeví popisek, kde že to vlastně jsme. Nic takového se v epizodách nevyskytuje a díky tomu je film odlišen a oddělen od epizodních titulů. Dalším prvkem, který vyčnívá, je droid K-2SO, ne proto, že je o hlavu vyšší než jakákoliv jiná postava, ale protože vnáší do filmu již tak zažitý prvek, droida, ke kterému přilneme. Jelikož jde o film, který je úzce zaměřen na jednu událost, tak většina charakterů nemá prostor pro nějaké výrazné vysvětlení, i přesto se ale podařilo je obstojně zakotvit a vytvořit nám ucelený obraz jejich charakteru.